Místa spolupráce jsou výstavní přehlídkou zaměřenou na skupinové myšlení a jednání, jsou ukázkou profesní a občanské angažovanosti, dokládají důležitost mezilidských vztahů. Výsledkem je fungující sdílený prostor obohacující nejen kulturní dění v obcích u nás a na Slovensku, ale hlavně život v něm. Společným prvkem prostupujícím napříč vybranými projekty je umělecký přesah, který je odlišuje od ostatních komerčněji laděných aktivit.

Vystavující, mezi něž nepatří výhradně architekti, ale hlavně občanská sdružení, spolky, výtvarní umělci, grafičtí designéři či divadelníci, byli osloveni s prosbou, aby se prezentovali „esencí“ své činnosti. Pro každého to znamenalo něco jiného. Někteří řešili otázku „jak vystavit život?“, „který fragment může být natolik silný, aby byl sdělný i mimo původní místo?“, „jak přenést často neopakovatelnou atmosféru a energii“. Všechny akce a prostory na výstavě prezentované by bylo lepší osobně navštívit a strávit tam nějaký čas a namísto výstavy vypravit zájezd. I výstavní formát má však své výhody a může tak sloužit jako soubor inspirativních modelů, které jsou přenositelné, nízkorozpočtové a mohou přispět k zodpovězení otázky „co ve Zlíně“?

Vedle sebe jsou představeny subjekty v různé fázi svého fungování. Někteří mají za sebou první roky a kladou si otázku, jakým způsobem pokračovat dál, jiní brzy oslaví dvacetileté výročí, prošli okamžiky zvratů, prožili úbytek sil i jejich návrat. Ví, jak si uchovat energii a nadšení potřebné do budoucnosti. Společně s těmi, jejichž aktivita je spojena s konkrétním prostorem, lokalitou či objektem a nutně nesouvisí s jejich profesí, jsou představeni také odborníci vytvářející analýzy ještě před samotnou změnou – antropologové, sociologové, mezioborové týmy. Spolupráce je mantrou úspěchu nebo krachu těchto projektů. Prostřednictvím analýz se pokoušíme si zodpovědět, jaké jsou motivace, cíle a inspirace, kdo je a může být hybatelem změn.

Většina představených aktivit se odehrává na městských či vesnických periferiích nebo v prostorech, které byly dlouhodobě nevyužívány a chátraly, ač se často jedná o objekty s architektonickou a historickou hodnotou. Díky nové náplni se do těchto míst vrací život, zvelebuje i její širší okolí. Ne vždy se do veřejného prostoru musí investovat horentní sumy na nové vybavení. Někdy stačí prostor mírně upravit, ale hlavně začít obývat, žít v něm. Důležité je vytvořit kolem sebe společenství či komunitu, která se na chodu bude buď přímo podílet, nebo bude jedním z účastníků akcí, které se zde konají. Společnou hodnotou těchto míst je potom jejich „permanentní nedokončenost“, jež v důsledku zajišťuje jejich nezávislost a flexibilitu, s níž mohou reagovat na právě aktuální potřeby a přání.

---

Kurátorka výstavy: Lucie Šmardová

Pořádá: aArchitektura

Architektura výstavy: Jitka Ressová, Hana Maršíková, Jan Pavézka, ellement

Grafická úprava: Jan Pavézka